Jsme na cestách: První setkání s Jižními Alpami a divoké západní pobřeží

Ještě než jsme se vydali na Abel Tasman Coastal Track, o jehož zdolání pojednává předchozí příspěvek, projeli jsme cestou pár zajímavých míst.

Na Jižní ostrov jsme trajektem přijeli do maličkého města Picton, který se nachází přímo v srdci Marlborough Sounds, což je tak trochu bludiště ostrůvků, výběžků, vrcholků, pláží a vodních útvarů, které vznikly, když moře zaplavilo hluboká údolí po poslední době ledové. Velkou část této oblasti jsme měli možnost vidět už z trajektu, takže jsme plavbu měli i s menším bonusem (viz příspěvek Z Wellingtonu na Jižní ostrov).

Po přespání v kempu nedaleko Pictonu jsme směřovali na západ směrem k městu Nelson. Po cestě nás ale ještě čekalo několik zajímavostí. V městečku Havelock jsme se pokochali moc pěknou vyhlídkou na Pelorus Sound. Pak jsme se vydali k Peloruskému mostu vedoucímu nad řekou Pelorus, která je natolik krásná, že si zahrála i ve filmu Hobit (scéna, jak trpaslíci v sudech ujíždějí po řece elfům a honí je na pobřeží skřeti). Tam jsme si také udělali procházku lesem v okolí řeky.

vyhlídka v Havelocku na Pelorus Sound

překrásná řeka Pelorus

Peloruský most

Brzy poté jsme již dorazili do městečka Nelson, které se nám moc líbilo. Přezdívka "Sunny Nelson" (slunečný Nelson) městečku opravdu sedí a sluníčka tam svítí skoro nejvíce dní v roce z celého Nového Zélandu. Zároveň je Nelson také zeměpisným centrem Nového Zélandu - leží přímo uprostřed.

Christ Church Cathedral - symbol Nelsonu

V okolí Nelsonu je také poměrně hodně vinařství. V několika z nich jsme se zastavili a cestu si zpříjemnili ochutnávkou vína. V porovnání s ochutnávkami, které jsme absolvovali v Hawkes Bay na Severním ostrově, se nám tady líbilo mnohem víc, ale hlavně nám mnohem víc chutnalo. Fotky bohužel žádné nemáme, ale při ochutnávkách se přece nefotí, ale povídá s panem vinařem! :)

Po cestě do městečka Motueka, z jehož blízkosti jsme pak vyráželi na Abel Tasman Coastal Track, je také spoustu jablečných sadů, takže jsme se zásobili několika druhy jablíček i hrušek a zavzpomínali, jak bychom vlastně tady bývali byli sháněli práci, nebýt toho, že jsme nakonec pracovně zakotvili v Aucklandu. No, byli jsme rádi, že jsme se tu ocitli jen z čistě poznávacích důvodů :)

jablíčka kam se podíváš!

Z Motueky jsme tedy zamířili do Marahau, odkud jsme vyrazili na Abel Tasman Coastal Track, o kterém už jste si ale mohli přečíst v předchozím příspěvku.

Z Národního parku Abela Tasmana jsme následně přejeli do dalšího nedalekého Národního parku v regionu Nelson - Nelson Lakes. Ten se nachází jižně od Nelsonu na severním okraji Jižních Alp a obklopují jej dvě jezera - Rotoiti a Rotoroa. Na tuto oblast jsme četli a slyšeli samou chválu, chystali jsme se ji tedy blíže prozkoumat. V informačním centru nám byla doporučena trasa v okolí jezera Rotoiti - pětihodinový okruh nazvaný Mt. Robert Circuit Track vedoucí kolem hory Mt. Robert, takže jsme se mohli těšit i na trochu stoupáníčka. Ze začátku bylo údolí včetně jezera trochu zahaleno do mlhy, která se ale následně rozplynula a nám se z těch překrásných výhledů až tajil dech! V našem pomyslném žebříčku oblíbenosti dosud absolvovaných treků se tento dostal hodně vysoko.

Odměna musí být! :) A v pozadí Mt. Robert, který jsme zdolali!

Z NP Nelson Lakes jsme zamířili na západní pobřeží. Z jedné strany divoké Tasmánské moře, z druhé strany pohoří Jižní Alpy. To vše napovídá tomu, že jde o oblast poměrně drsnou a neustále bičovanou větrem. Snad se člověku ani nechce věřit, že původně byl západ velmi prosperující oblastí - těžilo se tu zlato, uhlí a dřevo. Dnes však na této poměrně velké ploše žije pouhé 1 % všech obyvatel Nového Zélandu. Západ má nicméně i dnes rozhodně co nabídnout, od Národního parku Paparoa, jehož největším lákadlem jsou Pancake Rocks, přes hlavní město nefritu - Hokitiku, až po pozůstatky právě z těžby zlata a uhlí. V neposlední řadě pak také dva ledovce - Franze Josefa a Foxův.

Naše první zastávka na západním pobřeží byla v Punakaiki, které se nachází v NP Paparoa. Punakaiki je proslulé díky svým fantastickým Pancake Rocks (Palačinkové Skály) a gejzírům mořské vody. Jde o skály vyčuhující z moře, ale ne jen tak ledajaké. Díky procesu sedimentace a zvětrávání se vápenec zformoval do podoby připomínající kupu tenkých palačinek. Ideální návštěva tohoto místa je v době přílivu, kdy se moře valí do jeskyní a tryská v gejzírech otvory ve skalách. Na Zélandu je spoustu míst, u nichž možnost ideálního pozorování závisí na časech přílivu a odlivu, když však cestujete, není tak jednoduché časově to všechno naplánovat tak ideálně. My jsme k Pancake Rocks přijeli bohužel zrovna za odlivu, tryskající gejzíry jsme tedy moc neviděli, ale i tak to byla fantastická podívaná.

Tady za přílivu gejzír tryská až nad skály

A takhle to vypadá za přílivu (zdroj: Google)

Z Punakaiki jsme se pak vydali poznávat pozůstatky z těžby uhlí na západě. Podívali jsme se mimo jiné i na místo, které bylo v 19. století nejvýznamnějším a nejproduktivnějším uhelným dolem na Novém Zélandu a zároveň také místem největšího důlního neštěstí, což bylo také důvodem jeho následného postupného úpadku.

Uhelný důl Brunner, pojmenovaný po evropském průzkumníkovi, který důl založil

Moc příjemná zastávka nás následně čekala v městečku Hokitika. Říká se o něm, že je velmi tiché a prázdné, že máte až pocit, že jste se ocitli na Divokém západě. Avšak vzhledem k tomu, že je to také samozvané hlavní město nefritu na Novém Zélandu, o turisty tu rozhodně nemají nouzi. A co to vlastně ten nefrit je? Jedná se o drahokam, zde nazývaný Jade, který má většinou sytě špenátovou barvu, vzácně se však nachází také bílý nebo modrý. Po naleštění je velmi krásný a pěkně se leskne, proto se zde také nejvíce používá k ruční výrobě šperků, resp. nejčastěji přívěsků (pro zajímavost se můžete podívat na TYTO stránky). Je možné jej zakoupit například v podobě náušnic či náramků "bez významu", anebo si vybrat některý z maorských symbolů. Nejoblíbenějším je zřejmě koru, symbolizující nový začátek v životě. Jaký mají význam ostatní typy zdejších nefritů si můžete přečíst na TÉTO stránce. Vzhledem k tomu, že je Jade vyráběný ručně, každý kousek je jiný, a tedy originál. Jade je také zřejmě jedním z nejoblíbenějších suvenýrů, které si člověk přiveze ze Zélandu, avšak správně by se měl darovat, neboť jen tak si uchová své poselství :)

Jade koru (zdroj: Google)

Jak jsme postupně po západním pobřeží směřovali k ledovcům, nemohli jsme po cestě vynechat vesničku Ross. Je totiž místem, kde byl v roce 1907 objeven největší novozélandský zlatý nuget nazvaný "Honourable Rudy". Vážil neuvěřitelných 2,772 kg! Replika "Ctihodného Rudyho" je ve vesničce vystavena. Část vesničky je pak udělaná jako jakýsi "skanzen" jeho zlaté éry - moc pěkné :)

Se zlatíčkem :)

Tak, a jsme u ledovců! V příštím článku se můžete těšit na naše zážitky z blízkosti dvou ledovců - Franze Josefa a Foxe. Nikde jinde v této zeměpisné šířce se ledovce nenacházejí tak blízko oceánu!